Geografie 2020, 125, 69-92

https://doi.org/10.37040/geografie2020125010069

Development and regional differentiation of organic agriculture in Czechia

Jiří HrabákID, Lukáš ZagataID

Czech University of Life Sciences, Faculty of Economics and Management, Department of Humanities, Prague, Czechia

Received January 2019
Accepted November 2019

References

1. ARCČR, ARCDATA PRAHA, ZÚ, ČSÚ (2016): ArcČR 500, ARCDATA PRAHA, Zeměměřický úřad a Český statistický úřad. https://www.arcdata.cz/produkty/geograficka-data/arccr-500 (21. 6. 2018).
2. BEAUCHESNE, A., BRYANT, C. (1999): Agriculture and innovation in the urban fringe: The case of organic farming in Quebec, Canada. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 90, 3, 320–328. <https://doi.org/10.1111/1467-9663.00073>
3. BIČÍK, I., JANČÁK, V. (2001): Czech Agriculture after 1990. Geografie, 106, 4, 209–221.
4. BIČÍK, I., JANČÁK, V. (2003): The changes of rural space of Czechia in the period of transformation 1990–2015. AUC–Geographica, 38, 1, 11–20.
5. BIČÍK, I., JANČÁK, V. (2005): Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha.
6. BIČÍK, I., JELEČEK, L. (2009): Land use and landscape changes in Czechia during the period of transition 1990–2007. Geografie, 114, 4, 263–281.
7. BIČÍK, I., JELEČEK, L., KABRDA, J., KUPKOVÁ, L., LIPSKÝ, Z., MAREŠ, P., ŠEFRNA, L., ŠTYCH, P., WINKLEROVÁ, J. (2010): Vývoj využití ploch v Česku. Česká geografická společnost, Praha.
8. BIČÍK, I., KUPKOVÁ, L., JELEČEK, L., KABRDA, J., ŠTYCH, P., JANOUŠEK, Z., WINKLEROVÁ, J. (2015): Land Use Changes in the Czech Republic 1845–2010: Socio-Economic Driving Forces. Springer, Cham, Heidelberg, New York, Dordrecht, London.
9. BJØRKHAUG, H., BLEKESAUNE, A. (2013): Development of organic farming in Norway: A statistical analysis of neighbourhood effects. Geoforum, 45, 201–210. <https://doi.org/10.1016/j.geoforum.2012.11.005>
10. CUDJOE, F., REES, P. (1992): How important is organic farming in Great Britain? Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 83, 1, 13–24. <https://doi.org/10.1111/j.1467-9663.1992.tb00605.x>
11. ČSÚ (2000): Agrocensus 2000. Český statistický úřad, Praha.
12. ČSÚ (2004): Strukturální šetření v zemědělství – regiony 2003. Český statistický úřad, Praha.
13. ČSÚ (2006): Strukturální šetření v zemědělství – regiony 2005. Český statistický úřad, Praha.
14. ČSÚ (2008): Strukturální šetření v zemědělství – regiony 2007. Český statistický úřad, Praha.
15. ČSÚ (2011): Agrocenzus 2010 regiony – Strukturální šetření v zemědělství a metody zemědělské výroby. Český statistický úřad, Praha, https://www.czso.cz/csu/czso/agrocenzus-2010-regiony-strukturalni-setreni-v-zemedelstvi-a-metody-zemedelske-vyroby-2010-heteqqce2z (6. 11. 2018).
16. ČSÚ (2014): Strukturální šetření v zemědělství – regiony 2013. Český statistický úřad, Praha, https://www.czso.cz/csu/czso/strukturalni-setreni-v-zemedelstvi-regiony-2013-delcmnti78 (6. 11. 2018).
17. ČSÚ (2017): Strukturální šetření v zemědělství – regiony 2016. Český statistický úřad, Praha, https://www.czso.cz/csu/czso/strukturalni-setreni-v-zemedelstvi-regiony-2016(6. 11. 2018).
18. ERETOVÁ, V., JANČÁK, V. (2017): The past, present and future of diversification of agricultural holdings in Czechia. AUC–Geographica, 52, 1, 27–37. <https://doi.org/10.14712/23361980.2017.3>
19. FREDERIKSEN, P., LANGER, V. (2004): Localisation and concentration of organic farming in the 1990s – The Danish case. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 95, 5, 539–549. <https://doi.org/10.1111/j.0040-747X.2004.00338.x>
20. GABRIEL, D., CARVER, S. J., DURHAM, H., KUNIN, W. E., PALMER, R. C., SAIT, S. M., STAGL, S., BENTON, T. G. (2009): The spatial aggregation of organic farming in England and its underlying environmental correlates. Journal of Applied Ecology, 46, 2, 323–333. <https://doi.org/10.1111/j.1365-2664.2009.01624.x>
21. GÖTZ, A. (1994): Regional Differences in Transformation of Czech Agriculture after 1989. Geografie, 99, 2, 93–100.
22. HÄGERSTRAND, T. (1967): Innovation Diffusion as a Spatial Process. University of Chicago Press, Chicago.
23. HRABÁK, J., KONEČNÝ, O. (2018): Multifunctional agriculture as an integral part of rural development: Spatial concentration and distribution in Czechia. Norsk Geografisk Tidsskrift- Norwegian Journal of Geography, 72, 5, 1–16. <https://doi.org/10.1080/00291951.2018.1532967>
24. HRABALOVÁ, A., ZANDER, K. (2006): Organic beef farming in the Czech Republic: structure, development and economic performance. Agricultural Economics – Czech 52, 2, 89–100. <https://doi.org/10.17221/5000-AGRICECON>
25. HRUŠKA, V., KONEČNÝ, O. (2014): Prostor venkova. In: Matoušek, R., Osman, R. (eds.): Prostory geografie. Karolinum, Praha, 189–211.
26. ILBERY, B. W., BOWLER, I. R. (1998): From agricultural productivism to post-productivism. In: Ilbery, B. (ed.): The geography of rural change. Addison Wesley Longmann Limited, Essex, 57–84.
27. ILBERY, B., HOLLOWAY, L., ARBER, R. (1999): The geography of organic farming in England and Wales in the 1990s. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 90, 3, 285–295. <https://doi.org/10.1111/1467-9663.00070>
28. ILBERY, B., KIRWAN, J., MAYE, D. (2016): Explaining Regional and Local Differences in Organic Farming in England and Wales: A Comparison of South West Wales and South East England. Regional Studies, 50, 1, 110–123. <https://doi.org/10.1080/00343404.2014.895805>
29. ILBERY, B., MAYE, D. (2011): Clustering and the spatial distribution of organic farming in England and Wales. Area, 43, 1, 31–41.
30. JANČÁK, V., GÖTZ, A. (1997): Územní diferenciace českého zemědělství a její vývoj. Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha.
31. JANOUŠEK, Z. (2018): Ztráty zemědělské půdy po roce 1990 v Libereckém kraji. Geografie, 123, 2, 253–278. <https://doi.org/10.37040/geografie2018123020253>
32. JÁNSKÝ, J., ŽIVĚLOVÁ, I. (2007): Subsidies for the organic agriculture. Agricultural Economics – Czech, 53, 9, 393–402. <https://doi.org/10.17221/992-AGRICECON>
33. KABRDA, J., JANČÁK, V. (2007): Vliv politických a institucionálních faktorů na české zemědělství a krajinu. Geografie, 112, 1, 48–60.
34. KLAPKA, P., KLAPKOVÁ, E., MARTINÁT, S. (2005): Ekologické formy zemědělství v Krkonoších: krajina, ekoturismus, udržitelnost. Opera Corcontica, 42, 127–137.
35. KONEČNÝ, O. (2010): Ekologické zemědělství: udržitelné využívání české krajiny. In: Nováček, P., Huba, M. (eds.): Udržitelný rozvoj – stav a perspektivy v roce 2010. Univerzita Palackého, Olomouc, 231–240.
36. KONEČNÝ, O. (2017): Prostorová polarizace zemědělství Česka v období začleňování do Evropské unie. Geografie, 122, 3, 257–280. <https://doi.org/10.37040/geografie2017122030257>
37. KONEČNÝ, O., HRABÁK, J. (2016): Česká a slovenská geografie zemědělství: transformace, vstup do Evropské unie... a dál? Multifunkcionalita? Geografický časopis, 68, 2, 151–169.
38. LÄPPLE, D., CULLINAN, J. (2012): The development and geographic distribution of organic farming in Ireland. Irish Geography, 45, 1, 67–85. <https://doi.org/10.1080/00750778.2012.698585>
39. LPIS (2016): Veřejný registr půdy – LPIS, Ministerstvo zemědělství, Praha.
40. LYNGGAARD, K. S. C. (2001): The farmer within an institutional environment. Comparing Danish and Belgian organic farming. Sociologia Ruralis, 41, 1, 85–111. <https://doi.org/10.1111/1467-9523.00171>
41. MICHELSEN, J. (2001): Recent development and political acceptance of organic farming in Europe. Sociologia Ruralis, 41, 1, 3–20. <https://doi.org/10.1111/1467-9523.00167>
42. MOLDAN, B. a kol. (1990): Životní prostředí České republiky: vývoj a stav do konce roku 1989. Academia, Praha. MZE (2000): Seznam ekologických zemědělců 2000, Ministerstvo zemědělství, Praha.
43. MZE (2010): Seznam ekologických zemědělců 2010, Ministerstvo zemědělství, Praha. http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/ (11. 10. 2018).
44. MZE (2016): Seznam ekologických zemědělců 2016, Ministerstvo zemědělství, Praha. http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/ (11. 10. 2018).
45. MZE (2017): Redefinice LFA, http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/program-rozvoje-venkova-na-obdobi-2014/opatreni/m13-platby-pro-oblasti-sprirodnimi-ci/redefinice-lfa/ (23. 10. 2019).
46. MZE (2020): Ročenka 2018 – Ekologické zemědělství v ČR, Ministerstvo zemědělství, Praha http://eagri.cz/public/web/file/643739/Rocenka_ekologickeho_zemedelstvi_2018_WEB.pdf (15. 1. 2020).
47. NÉMETHOVÁ, J., DUBCOVÁ, A., NAGYOVÁ, Ľ., KRAMÁREKOVÁ, H. (2017): Ecological Farming in Slovakia and Its Regional Disparities. European Countryside, 9, 4, 746–768. <https://doi.org/10.1515/euco-2017-0042>
48. NYBLOM, J., BORGATTI, S., ROSLAKKA, J., SALO, M. A. (2003): Statistical analysis of network data – an application to diffusion of innovation. Social Networks, 25, 2, 175–195. <https://doi.org/10.1016/S0378-8733(02)00050-3>
49. OLŠÁKOVÁ, D., JANÁČ, J. (2018): Kult jednoty: stalinský plán přetvoření přírody v Československu 1948–1964. Academia, Praha.
50. PADEL, S. (2001): Conversion to organic farming: a typical example of the diffusion of an innovation? Sociologia Ruralis, 41, 1, 40–61. <https://doi.org/10.1111/1467-9523.00169>
51. PAUTASSO, M., VIEWEGER, A., BARBOSA, A. M. (2016): Can the adoption of organic farming be predicted by biogeographic factors? A French case study. Organic Farming, 2, 1, 23–27. <https://doi.org/10.12924/of2016.02010023>
52. PRAŽAN, J., RATINGER, T., KRŮMALOVÁ, V. (2005): The evolution of nature conservation policy in the Czech Republic – challenges of Europeanisation in the White Carpathians Protected Landscape Area. Land Use Policy, 22, 3, 235–243. <https://doi.org/10.1016/j.landusepol.2003.09.010>
53. PTÁČEK, J. (1996): Czech Agriculture in Transition. Geografie, 101, 2, 110–127.
54. RISGAARD, M. L., FREDERIKSEN, P., KALTOFT, P. (2007): Socio-cultural processes behind the differential distribution of organic farming in Denmark: a case study. Agriculture and Human Values, 24, 4, 445–459. <https://doi.org/10.1007/s10460-007-9092-y>
55. ROGERS, E. M. (1983): Diffusion of innovation. The Free Press, New York.
56. SLAVOVA, P., MOSCHITZ, H., GEORGIEVA, Z. (2017): Development of Organic Agriculture in Bulgaria (1990–2012): Actors, Relations, and Networks. Sociologia Ruralis, 57, 4, 507–528. <https://doi.org/10.1111/soru.12134>
57. ŚPIEWAK, R. (2016): Multifunctionality of Organic Farming: Case Study from Southern Poland. European Countryside, 8, 1, 1–15. <https://doi.org/10.1515/euco-2016-0001>
58. TOVEY, H. (1997): Food, Environmentalism and Rural Sociology: On the Organic Farming Movement in Ireland. Sociologia Ruralis, 37, 1, 21–37. <https://doi.org/10.1111/1467-9523.00034>
59. VĚŽNÍK, A., BARTOŠOVÁ, L. (2004): Selected regional geographical differences of the Czech Republic agriculture, after the trasformation processes. Agricultural Economics – Czech, 50, 5, 207–216. <https://doi.org/10.17221/5191-AGRICECON>
60. VĚŽNÍK, A., KONEČNÝ O. (2011): Agriculture of the Czech Republic after Accession to the EU: Regional Differentiation. Moravian Geographical Reports, 19, 1, 50–60.
61. VĚŽNÍK, A., KRÁL, M., SVOBODOVÁ, H. (2013): Agriculture of the Czech Republic in the 21st Century: From Productivism To Post-Productivism. Quaestiones Geographicae, 32, 4, 7–14. <https://doi.org/10.2478/quageo-2013-0029>
62. VĚŽNÍK, A., SVOBODOVÁ, H., NÉMETHOVÁ, J., HRADICKÝ, J. (2017): Livestock production in Czechia and Slovakia, ten years beyond EU accession. Human Geographies, 11, 1, 77–74.
63. WILSON, G. A. (2007): Multifunctional Agriculture: A Transition Theory Perspective. CABI, Cambridge.
64. WILSON, G. A. (2008): From “weak” to “strong” multifunctionality: Conceptualising farm-level multifunctional transitional pathways. Journal of Rural Studies, 24, 367–383. <https://doi.org/10.1016/j.jrurstud.2007.12.010>
65. WOODS, M. (2005): Rural Geography: processes, responses and experiences in rural restructuring. SAGE, London.
66. ZAGATA, L. (2007): Bio cash-cow? Context and content of Czech organic farming. Agricultural Economics–Czech, 53, 1, 45–53. <https://doi.org/10.17221/993-AGRICECON>
67. ZAGATA, L., HRABÁK, J., LOŠŤÁK, M. (2020): Post-socialist transition as a driving force of the sustainable agriculture: a case study from the Czech Republic. Agroecology and Sustainable Food Systems, 44, 2, 238–257. <https://doi.org/10.1080/21683565.2019.1585400>
68. ŽUFAN, O. (2007): Ekologické zemědělství České republiky v kontextu Společné zemědělské politiky Evropské unie. Disertační práce, Masarykova universita, Brno.
69. ŽUFAN, P. (2001): Proměny českého zemědělství na příkladu jeho ekologizace. In: Novák, S., (ed.) Geografické aspekty středoevropského prostoru, Předpoklady vstupu ČR a SR do Evropské unie. Masarykova univerzita, Brno, 219–224.
front cover

ISSN 1212-0014 (Print) ISSN 2571-421X (Online)

Archive